ad 1) ano, rupes to tak zamýšlí. Neber to ale nutně jako dogma.
ad 2) jednoduše se snažíš o co nejmenší úběr materiálu při korekci laku. Zkoušej... Např. rozděl si nějakou poměrně zmatnělou oblast na 4 sekce, jednu nech, na druhé zkus žlutý, na třetí zelený pak žlutý a na čtvrté modrý pak žlutý. Pozoruj rozdíly (nejlépe i v průběhu práce) a uč se.
ad 3) pro základní pochopení si musíš uvědomit jednu věc - tu nejzásadnější a nejtěžší práci děláš vlastně jenom při tom prvním kroku (rozuměj nejagresivnějším z té posloupnosti) z vícestupňové korekce laku (ve tvém případě např. modrý). Tady se rozhoduje, jestli škrábanec odleštíš nebo ne. Jakékoliv další jemnější kroky (ve tvém případě žlutý) vedou pouze k tomu, že napravuješ tu drobnou spoušť, co si způsobil tím prvním krokem . Pochopitelně za předpokladu, že vše děláš správně, tedy že například zaneseným nevyčištěným kotoučem si ten lak rovnou zpátky neškrábeš.
Navíc musíš se naučit škrábance v laku vidět, poslepu neuděláš nic => to je možná ta nejtěžší část,
Bonus tip: Nejseš-li zrovna zapálený průkopník slepých uliček strojního leštění laku, zkus si najít zkušenějšího detailera, který ti za úplatu ukáže během jednoho odpoledne nějaké základy, na kterých pak můžeš stavět a učit se sám
![Mrknutí ;)](./images/smilies/icon_e_wink.gif)
Pokud to myslíš s leštěním vážně, bude to nejlepší investice, jakou můžeš udělat.